Bible

Z historie kralického překladu Bible

Co se týče Bible, vnesla německá reformace 16. století do církve jednu zásadní myšlenku, a to myšlenku dostupnosti Písma pro široké vrstvy obyčejných věřících. To nezbytně znamenalo přeložit biblický text do jazyka, jakým se v té které zemi běžně mluvilo. Překlady do národních jazyků vznikaly již dříve, ale teprve postupující humanistické myšlení a zejména vynález knihtisku umožnily rozšíření Písma mezi širší vrstvy. Jak známo, pro německou reformaci měl rozhodující význam překlad Lutherův, který byl ještě za jeho života mnohokrát vydán.
V českých zemích bylo ve 2. polovině 15. století a ve století následujícím publikováno také několik překladů, ať už celé Bible nebo jen Nového zákona, které vycházely z utrakvistického prostředí a z prostředí Jednoty bratrské. Jejich předloha však byla latinská. Teprve Biblí kralickou se otevřely dveře pro překlad z původních jazyků do češtiny, čímž bylo završeno překladatelské úsilí české reformace. Své výsadní postavení si Bible kralická podržela až dodnes.

Vznik českých překladů Bible byl v 30. letech 16. století provázen polemikou o podobě českého jazyka. Překládáním biblických textů do češtiny se zabývá první česká gramatika Optáta, Gzela a Filomatese z roku 1533. Zjednodušeně lze říci, že zatímco tito představitelé tíhli spíše k přiblížení jazyka Bible soudobé mluvené řeči, jejich oponent Jan Blahoslav, biskup Jednoty bratrské, zdůrazňoval ve své gramatice (1553) návaznost na tradici spisovného češtiny. Tyto názory pak následně aplikoval ve svém překladu Nového zákona (1564, 2.vyd. 1568) a upravený Blahoslavův text NZ se později stal součástí Bible kralické.

Kralická bible byla vydána v letech 1579-1594. Práci na překladu předcházely rozsáhlé přípravy, mladí bratrští teologové byli vysíláni do zahraničí na reformě orientované univerzity, kde shromažďovali nejen poznatky soudobé biblistiky, ale také cenné knihy, slovníky, biblické texty ad. Práce započala roku 1577 pod vedením seniora Ondřeje Štefana. Dalšími pracovníky byli Jan Eneáš, který se ujal vedení překladu po Štefanově smrti (léto 1577), dále Izaiáš Cibulka z Kralic, Jiří Strejc z Hranic, Jan Kapito z Třebíče, Pavel Jessen z Lipníku, Jan Efraim z Valašského Meziříčí, Samuel Sušický z Mladé Boleslavi, Adam Felín ze Slavkova a hebraisté Lukáš Helic a Mikuláš Albert z Kaménka. Jan Němčanský a Zachariáš Ariston provedli revizi Blahoslavova Nového zákona.
Starý zákon byl rozvržen do pěti svazků, tedy na knihy Mojžíšovy, knihy historické, poetické, prorocké a knihy apokryfní. Takovéto rozčlenění bylo nezbytné, neboť překlad obsahoval kromě čistého biblického textu i přináležející komentáře, jazykové, teologické, historické či obecné, dále odkazy na podobná místa v Bibli, překladové varianty jednotlivých slov atd.

Širším vrstvám bylo určeno jednosvazkové vydání bez poznámek v následujícím vydání z roku 1596. Třetí revidované vydání, opět jednosvazkové, pak pochází z roku 1613.Tyto bezprostřední revize Bible kralické nevznikaly proto, že by celé hnutí bylo věroučně nestálé, nýbrž proto, že se v tehdejší době stále více vyvíjelo poznání původních řeckých a hebrejských rukopisů, jak se je dařilo nalézat, porovnávat a publikovat. Tak se zdokonalovala sama textová předloha.
Z jednosvazkového vydání z roku 1613 se pak vycházelo v exilových reedicích: v Halle byla vydána Bible kralická v letech 1722, 1745 a 1766, v Bratislavě pak 1787 a 1808. Další vydání pochází z roku 1863, tentokrát už z Prahy. V neposlední řadě je třeba také zmínit novodobé edice textu z roku 1613.