Jak jsem se bál

Dostal jsem pozvání na Senior klub církve Slovo života, abych vyprávěl svou zkušenost. Jsem křesťan, vyznáním evangelikál ale ne charismatik. Docela upřímně přiznám, že na dar neznámého jazyka jsem pohlížel s despektem a bál jsem se možného křesťanského spiritismu. Dodnes nemám tento dar a zatím po něm netoužím.

S obavou, že se mohu setkat s projevy spiritismu, jsem přišel v pondělí 3.8.2009 do klubu. Přivítali jsme se a sestra Jarka zahájila setkání. Pozvala Ježíše Krista k nám a pak se začalo zpívat. Když se zpívala asi třetí píseň, pochopil jsem že mohu vypnout ostražitost dokud se bude zpívat. Písně jsem neznal a tak jsem nechal mysl volně bloudit. Lidé zpívali, ale já jsem nevnímal a mou pozornost zaměstnala zkušenost s Bohem. Tenkrát jsem navštěvoval děvče, které 8 let pilo alkohol jako vodu a právě měla být zbavena svéprávnosti, protože propadala záchvatům agrese a ztrácela svou osobnost. Dvakrát prodělala protialkoholní léčení bez výsledku. Vypadaly jí všechny zuby a zhubla natolik, že její lýtko mělo objem předloktí malého dítěte. Měsíc jsem jí navštěvoval téměř každý den a modlil se za její uzdravení. Uvěřila Kristu a modlili jsme se společně. Na konci měsíce jí Bůh vysvobodil z alkoholismu doslova ze dne na den. Potkal jsem jí pak po dvou letech a stále abstinovala.

Pak má mysl zaletěla ještě dál. Kdysi jsem se zabýval psychotronikou. Jak mi ubývalo sil a trpěl jsem přeludy,  přesedlal jsem na černou magií. Po 9-ti měsících utrpení jsem umíral následkem úplného vyčerpání. Tehdy mě Bůh zachránil a dal mi novou možnost žít. Půl roku jsem po Něm pátral, až jsem Ho poprosil, aby mi dal poznat pravdu. Do týdne jsem dostal pozvání na biblické hodiny. Na třetím setkání jsem poznal, že Bůh, kterému už půl roku věřím je Bůh Bible. Měsíc a půl nato jsem prožil znovuzrození.

 Naplnila mne vděčnost Bohu. Lidé kolem mne přestali zpívat. Probral jsem se ze svého přemýšlení a najednou jsem si uvědomil: Martine tvá mysl sice bloudila, ale od jedné zkušenosti ke druhé. To se přece normálně nestane, leda když je zde Bůh mocně přítomen.

Pochopil jsem, že se nemusím zde bát, protože Bůh kterému sloužím je zde přítomen, protože i ostatní Ho milují. Ježíš přišel a splnil svůj slib: „Neboť kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich." Mt 18:20

Od té doby jsem začal chodit každé pondělí. Jsem tu mezi svými bratry a sestrami a společně se navzájem povzbuzujeme a děkujeme Bohu a chválíme Ho.

Přešel srpen, překulilo se září a začal říjen. Bylo pondělí a mně zase úporně bolela hlava. Tím trpím již 19 let, poslední léta skoro každý týden. Udělal jsem tenkrát koutoul přes hlavu a hlupák jsem si nedal za hlavu ruce. Celou váhu těla nesla krční páteř. Ta nápor nevydržela a něco v ní křuplo. Po měsíci se dostavila úporná bolest hlavy. Bylo mi vždy na zvracení a pomohla až velká dávka Brufenů. Stejné to bylo ono říjnové pondělí. Když jsem přišel na skupinku, bolest již ustupovala. Bylo mi mizerně, ale dalo se s tím už zase žít. Po modlitbách sestra Jarka řekla, že jí Duch Svatý klade na srdce, aby obešla každého z nás a modlila se za něj. Vstala tedy a postupně se modlila za každého. Když přišla ke mně a ptala se za co se má modlit, poprosil jsem za uzdravení od té bolesti. Modlila se a pak šla k dalším. Nepozoroval jsem žádné zlepšení a dál jsem tomu nevěnoval pozornost.

Až někdy v prosinci jsem si uvědomil, že mně od října ještě nebolela hlava. Dnes je 22.8.2010 a stále mně hlava nebolí. Bolest se už nikdy nevrátila.

A mohl bych pokračovat. Pozval jsem na skupinku svého kamaráda a bratra v Kristu. Poslední léta zažil mnoho zlého a zahořkl vůči lidem a hlavně vůči Bohu. Milostivý Spasitel Ho zde po modlitbách uzdravil. Vrátila se dřívější radost ze spasení a byl naplněn pokojem a to trvale. Ale to je jiná zkušenost a Milan jí jistě bude vyprávět sám.

Martin Ševčík

www.podfikovnikem.cz