Kdo či co vlastně jsem ?

Pocházím z rozvráceného manželství. Vyrůstal jsem s matkou a o dva roky mladší sestrou. Doma jsem se necítil dobře, matka si nejspíš vytrpěla svoje a její city k nám byly takové divné. Napřed nás za něco pochválila a nato zbila třeba za snězené bombony. Mělo to ten efekt že jsem z ní měl už jen strach. Následovaly útěky z domova, toulky po Brně a okolí a přirozeně že v pozdější době problémy se zákony. První střet se zákonem skončil mím uvězněním už v 17 letech. Do dnešní doby mám problém uznat autoritu kohokoliv zvláště u žen. Životem jsem jaksi proplouval jak vetchá loďka na dravé řece. Více pod hladinou jak na ní. Alkohol, lehké drogy, drobné krádeže, kriminály. Tohle se částečně změnilo v roce 2002. Po jednom bouřvivém párty u kamaráda jsem se v bytě ocitnul asi na 2 hodiny sám. Nevím proč, bylo to jak blesk z nebe, najednou jsem věděl že Bůh je ! Nedokážu to vysvětlit slovy, víra byla tak jasná, nevím jak se pozná když Bůh k někomu promlouvá ale já najednou naprosto jistě věděl že Bůh je živý, že mne zná. Tři dny jsem chodil po Brně a nebyl jsem schopen jiných myšlenek než na Boha a co po mne chce ? Můj život se mi promítal pozpátku a já zjišťoval jak špatně jsem žil. Podotýkám že jsem nikdy neměl žádné náboženské vzdělání. S vírou v Boha samozřejmě přišla i víra v satana. Brrrrr, a najednou jsem právě tohoto viděl všude, jeho skutky na lidech, prostě všude. Nevěděl jsem co mám dělat, moje hlava mohla prasknout, jen jsem věděl jedno, musím najít skutečně věřící lidi, jen tam mohu nalézt pochopení, pomoc, radu. Můj chaos vyvrcholil sebeobviňováním z toho jak špatně jsem žil. V kostelích kde jsem doufal že najdu nějakou odpověď jsem ji nedostal a má vnitřní trýzeň za špatný život vyvrcholila rozhodnutím že odejdu z tohoto světa. Pokusil jsem se o sebevraždu skokem ze střechy jákéhosi chátrajícího domu. V poslední chvíli jsem pouze prosil Boha o odpuštění. Odvezli mne do nemocnice se třemi zlomenými obratly, mou žádost zda by mne nemohl navštívit nějaký duchovní člověk odbyli s tím že trpím halucinogenní představou a vlastně potřebuji psychiatra. Ale ani ten vlastně nepřišel. Po cca 10 dnech jsem byl z nemocnice propuštěn a skončil jsem na Armádě spásy. A já spásu potřeboval. Takže nakonec jsem byl na správném místě. Ujala se mne tam jedna žena ze Slova života. Ó jak šťastný jsem byl, mluvili jsme spolu hodiny a hodiny o Bohu, o jeho záměru.Nechal jsem se i pokřtít a jen jsem doufal že budu natolik silný že budu schopen Boha nezklamat. Přijal jsem pozvání a několikrát navštívil Slovo života. Cítil jsem se tam opravdu velmi dobře, tehdejšího pastora jsem si oblíbil a těšil jsem se na neděle kdy měl kázání. Ale přišly každodenní problémy jak v dnešní době přežít. Ekonomická stránka života v dnešní době je hodně důležitá. Práce je málo a tak jsem přijal první nabídku a odjel z Brna za prací jinam. Ztratil jsem každodenní kontakt s lidmi z církve a to nejspíš změnilo moje vnímání Boha. Už nebyl na prvním místě v mém životě. Začala "honička" jak vydělat na nájem a ostatní věci které jsou k dnešnímu životu potřeba a nepopírám že i ty které ho zpříjemňují. Pokud jsem oslovil někoho např. v zaměstnání s otázkou jak je na tom s Bohem, jen se buď odvraceli nebo si s úsměvem klepali na čelo. Tak jsem pomalu ale jistě svou víru nechával jen pro sebe. A tak je tomu dodnes. Už se nemodlím každý den, už nečtu a nestuduji bibli každý den, už se opět snažím jen přežít. Pravda, už víc jak 8 let nepiji, nekradu, snažím se bezdůvodně nelhát ale, když už nevím kudy kam zapálím si večer v soukromí svého jointa abych se oprostil od stresujících problémů. Je to jak s alkoholem, na chvíli zapomenu na to co mne nejvíc trápí. Před nějakou dobou jsem si našel tyto stránky, nedalo mi, dnes vím že jeden "člověk" bez podpory druhých má jen malou šanci nenechat se "sešmelcovat" k obrazu dnešní doby. A já očividně nejsem silná osobnost která se dokáže ubránit vlivům "ďábla" ?! Jen už dnes prosím Boha aby mne vyvedl z tohoto bludného kruhu a znovu mi podal tu otcovskou ruku kterou mne vyzvedl z bahna už jednou.