Proč Izrael nebyl požehnaný hojnosti ropy

Židé používají jako vtip Mojžíšův cit pro "správný směr", když se obrátil napravo, místo nalevo. V takovém případě by totiž mohli být dědicové
všech vzácných naftových polí na Středním východě. Namísto toho obdrželi zemi Izrael a to největší, co o ní Bůh mohl říct je, že je to země oplývající mlékem a medem. Pokud jsou Židé skutečně Bohem vybraný národ, proč přidělil nejcennější přírodní zdroje jejich sousedům? Proč mají Arabové
ropu, zatímco židé písek a poušť?

To je skládanka, která mate po mnoho let. Díky několika pozoruhodným nálezům v ekonomické a sociální vědě se objevila odpověď. A byla to
božská prozřetelnost, která židy ochránila před nálepkou „prokletí
přírodních zdrojů“.
Výzkum nyní prokázal, že země bohaté na přírodní zdroje nesou břímě,
které končí dusivou realitou růstu a prosperity pro lid. Je zde spojení mezi hojností přírodních zdrojů a chudou ekonomikou rozvoje. Ropu produkující země jsou toho výborným příkladem. Od roku 1965 do roku 1998 se snížil HDP na osobu v zemích OPEC v průměru o 1,3%, zatímco ve zbytku rozvíjejícího se světa vzrostl průměrně o 2,2% na osobu. Je přesné, že v zemích, které požívají výhody největších zdrojů, vládne chudoba a nouze, válka nebo dokonce nekontrolovatelné násilí. Profesor Oxfordu, ekonom Světové banky Paul Collier prohlásil, že surový materiál je „nejriskantnější faktor“ pro společnost, důležitější než historické, geografické nebo etnické faktory

Populace chudých zemí, jako je např. Nigerie, se často stávají chudými
právě po objevení ropy, ze které profituje úzká elita lidí. Podobně země,
kde se nachází nerostné bohatství, prožívají zvrácený efekt – více válek,
více korupce, méně demokracie a více nerovnosti. Podobně to může být v Afghánistánu, kde pod zdánlivou pustinou bylo objeveno obrovské ložisko surovin. Co to však přinese obyvatelům země? Mnoho expertů třetího
světa tvrdí, že je to předzvěst špatných věcí, které do země přijdou.
Skupiny budou bojovat o ovládnutí bohatství, které je tak vábivé…
Země oplývající titanem totiž není místem pokoje.

Toto je pouze konflikt nad nově nalezeným bohatstvím, který vysvětluje, proč nadbytek přírodních zdrojů tak často končí kletbou, místo požehnáním. Pokud země zbohatnou snadno a rychle tím, co je jim dosažitelné přímo
pod nohama, nejsou skutečně motivováni udělat maximum a používat
hlavu. Vynalézavost je produkt potřeby, důvtipu, iniciativy a tvořivosti a právě tudy vede cesta  pro lid, aby bojovali za prosperitu a stal se silným.

Dva nejbohatší lidé planety, Warren Buffett a Bill Gates si vyjasnili, že
chtějí rozdávat většinu svého jmění už během svého života také proto,
aby nezatěžovali svoje děti tím, co nazvali „kletba mít příliš mnoho“.
Země, jejichž dary jsou přírodní zdroje, jsou tak bohaté, že neočekávají mnoho od svých obyvatel a nepovzbuzují je, aby se stali produktivními lidskými bytostmi. Jejich bohatství se stává zkázou v lidské stagnaci,
protože snadné peníze vytváří líné lidi. Nadbytek bez úsilí je spolehlivý recept, jak lidé začnou upadat a později i celá kultura a civilizace.

Jen si představte, kdyby v roce 1948 přišli židé do země vítající je ropnými rezervami jejich sousedů ze Saudské Arábie. Nikdy by nevytvořili stát,
který je světovým vůdcem v mnoha oblastech vědy, medicíny, průkopnickými a téměř zázračnými úspěchy. Izraelci si uvědomili, že bez ropy vydělávají na svůj chléb v potu své tváře – a jak všichni víme, v hlavě blízko tváře je umístěný mozek.
Zpětně viděno je toto důvod, proč je větší požehnání pro Izrael, když
nebyl proklet nadbytkem zdrojů, ale požehnán nezbytnou vědeckovýzkumnou inteligencí. Bůh si vybral dát Izraeli zemi mléka a medu. Ne proto, že by to byly 2 nejcennější komodity na světě, ale proto, že jsou pravdivou metaforou požehnaného života.

Mléko je první potravinou, kterou sajeme od matek. Přichází k nám jako vyjádření největší možné lásky, jako dar ze sebe, který naplňuje dětskou nejzákladnější potřebu. Až když rosteme, pleteme si nenasytnost s potřebou. Bůh dal zemi „oplývající mlékem“, aby všem připomenul, že mimo Jeho největší lásku, o které nás ujistil, máme dbát o to, co je skutečně podstatné pro naše dobro a prospěch.
Později Bůh zaslíbenou zemi propůjčil svému lidu s hojností medu – symbolu sladkosti, který činí život hodnotný. Materiální požehnání ne vždy přináší radost. Miliony dolarů  vám automaticky nezajistí šťastný život. Země Izrael činí své obyvatele šťastnými i z důvodu božských  schopností. Lidské bytosti potřebují znát smysl života a sladký život je výsledkem duchovního naplnění. Tak Bůh židům zaslíbil, že je bude kojit mlékem své mateřské lásky a živit medovou sladkostí své stálé péče a zájmu.

AISH,Rabi Benjamin Blech
Pro Slovo z Jeruzaléma přeložila M. Palátová