Sponzorované odkazy: Křesťan dnes | Ulf Ekman ministries | Mezinárodní křesťanské velvyslanectví Jeruzalém ČR

Rozvod je amputace

Všimla jsem si, že Život víry věnoval celé jedno číslo rozvodům. Rozvody v církví se množí s děsivou silou. Vím, že píši tuto úvahu - nebo zpověď, chcete-li - pozdě. Ale musím.

Rozvedla jsem se v roce 1977 po desetiletém manželství, kdy s námi můj první manžel již dva roky nežil a ze svého nového vztahu měl syna. Neunesla jsem vědomí, že mě vyměnil za svou sekretářku a naše dvě krásné děti vyměnil za nové dítě s jinou ženou. Požádala jsem o rozvod a stalo se tak bez průtahů. Potom jsem byla sedm let s dětmi sama a měla jsem spoustu času na přemýšlení o tom, co se mi vlastně stalo a kdo za to může. Když je člověk po rozvodu upřímný a poctivý, musí poznat i doznat, že i on sám udělal závažné chyby.

Já si vzala člověka nevěřícího, netajícího se na tehdejší dobu silně liberálními a uvolněnými názory. Věděla jsem o jeho pohledu na svět, ale chtěla jsem ho. Když on pak své liberální představy o rodině začal uplatňovat v praxi, nedokázala jsem to s nadhledem akceptovat. Bůh mě před tím svazkem varoval, ale já neposlechla. Do této situace poznání vlastní viny i hlouposti vstoupil můj drahý Pán Ježíš a odpustil mi a přijal mě. Znovuzrodila jsem se. Nebudu to tu rozebírat, protože své svědectví o setkáním s Pánem Ježíšem jsem popsala mnohokrát, ale teď mluvím o něčem jiném.

V roce 1984 jsem se po druhé vdala. S mým druhým manželem žijeme z Boží milosti šťastně 26 let a nebeský Otec nám mnoho požehnal. Máme dohromady čtyři děti a šest vnuků a žijeme se všemi ve shodě. Jsem vděčná za každý den, který od Pána dostávám.

A přesto vám, moji milí, musím dosvědčit jednu hlubokou pravdu.

DRUHÉ MANŽELSTVÍ JE MNOHEM TĚŽŠÍ NEŽ PRVNÍ.

Není to totéž jako když prohrajete jeden zápas a nastoupíte druhý. Oba s mým manželem víme, že po celá ta léta jsme na lásce, porozumění i vzájemném štěstí tvrdě pracovali. A oba také tušíme, že kdybychom v mládí byli ochotni obětovat všechnu svou pýchu a sobectví ve prospěch toho druhého, jako se o to poctivě snažíme po celé druhé manželství, vůbec jsme se tehdy nemuseli rozvádět.

Proč vám to píši?

Manželství není žádná olympiáda, kdy jde o to, kdo z koho. Manželství je živý organismus. A rozvod je amputace tohoto organismu.
Stýkám se s mnoha ženami, které rozvodem prošly. Dnes už jsme šedesátnice. Ale na nás všech rozvod zanechal jizvy. A čím je člověk starší, tím se jizvy víc ozývají. To nemá nic společného s neodpuštěním, podobně jako třicetiletá jizva, která zlobí při špatném počasí, nemá nic společného se žlučníkem, který byl kdysi dávno vyoperován.
Stejně tak jsem si všimla, že i všechny děti z rozvedených rodin jsou nějak pošramocené. Každé jinak, ale všechny nějak. Nedávno to doznal o svých dětech i sám kníže Schwarzenberg. Když mluvím o dětech, nemyslím tím jen školáky, myslím i na vás, čtyřicátníky.

Přijde-li člověk o nohu nebo o ruku, stane se invalidním. Má-li spoustu kuráže a silné vůle, může se poprat s okolnostmi a prožít slušný život, ale přesto je invalidní. Když se člověk rozvede, stává se invalidním na duši a duchu. V naší zemi se padesát procent manželství rozvádí. V Brně je na některých školách už 75% dětí z rozvedených rodin.

Představte si, že byste na ulici potkávali každého druhého bez ruky nebo nohy. Jak strašný by to byl obraz? Jak bolestně bychom si uvědomovali, čím jsme postiženi. Každé druhé manželství je amputováno. Jsme národem duchovních a duševních invalidů, ale my hledáme výmluvy, kterými bychom to omluvili. Když říká Hospodin ústy proroka Malachiáše: „Nenávidím rozvod, nenávidím ho jako plášť potřísněný násilím...“ mluví tu právě o tomhle. Rozvodem možná není spácháno násilí na našem těle, ale je spácháno násilí na našem duchu a duši a to minimálně do dvou, ne-li tří generací dopoředu i pozpátku.

Náš národ je duchovní mrzák. Je to tak smutné, že mám slzy v očích, když to píšu. Ale ať se podívám, kam podívám, do politiky, do ekonomiky, do školství, do církve, všude nacházím absolutní duchovní a mravní bídu a všude nacházím nevěru a rozvod.

A tak shledávám, že to, čím se nejvíc provinila moje generace narozená po válce je ROZVOD. A veřejně to přiznávám, protože k rozvedeným patřím. Rozvod je hřích, který do této země přinesla moje generace, odpadlá od Boha a pyšně se domnívající, že vymyslí něco nového a pohodlnějšího než stanovil Bůh. Neslyšela jsem, že by církev (rozvedení a znovu ženatí faráři a pastoři ) činila veřejné pokání z vlastních rozvodů, ale já to právě nyní činím.

PROSÍM, DĚTI NAŠE, I KDYŽ UŽ SAMY MÁTE DĚTI, PROSÍM ODPUSTE NÁM, ŽE JSME DO VAŠICH ŽIVOTŮ V TAK MASOVĚ MÍŘE ZAVLEKLY TUTO STRAŠNOU DUCHOVNÍ RAKOVINU. NEVĚDĚLY JSME CO ČINÍME. OPRAVDU JSME TO NETUŠILI.
NENÁVIĎTE ROZVOD!
MILUJTE NÁS, ROZVEDENÉ, PROTOŽE VAŠI LÁSKU A ODPUŠTĚNÍ VELICE POTŘEBUJEME, ALE NEBERTE SI Z NÁS PŘÍKLAD A NENÁVIĎTE ROZVOD.
VŽDYŤ I HOSPODIN ROZVOD NENÁVIDÍ.


Vaše Marie Frydrychová,  

křesťanská spisovatelka

co se starou láskou....

Naprosto se Zdeňkem souhlasím. A je to na nás, jestli se rozhodneme být před Bohem poctiví a odmítnout myšlenky, které jsou pro nás v určité chvíli přitažlivé, ale v důsledku způsobí jen bolest a destrukci. A je důležité si poctivě přiznat, jak se ty libé city k člověku, který není manželem nebo manželkou jmenují. Nevěra a cizoložství začíná v mysli.
Obrázek uživatele vindic

Ach ty rozvody...

Jsem rád že jedno číslo ŽV se jimi zabývalo.  Téma jistě velmi aktuální.

Tlak společnosti, médií a mravní břečka udělaly své. Rozvod je brán v

dnešní době jako něco naprosto běžného, stejně jako nevěra.

Pomalu, že ten kdo je věrný a nerozvedený není in.  Jak aktuální je

biblická výzva "nepřizpůsobujte se". 

Přibývá rozvodů i v církvi i mezi faráři.  My, kteří rozvedeni nejsme(zatím)

občas máme nutkání takové lidi odsuzovat či vyšachovávat ze života

sborů. Nemělo by to být spíše tak, že rozv. lidi intenzivněji zveme a více

jim svědčíme? Vždyť i naše manželství měla často "namále". Podle

výzkumů dalších min. 10% manželství sice rozvedena nejsou, ale přežívají

spolu  jenom kvůli dětem, majetku, spol.financím, apod.  Často již

manželé mají oba, či jeden nové partnery... Ano, rozvod je v každém

případě hřích, ale dle Bible všechny hříchy, kromě proti D.Sv., budou

odpuštěny, když je jako hříchy vyznáváme, činíme pokání a více se

jich nedopouštíme.  

co se starou láskou

Stala si mi velice podivná životní situace.

Rozvádět se nechcema, ale řeším problém co dál.

Před 15 lety jsem se rozešla s jedním hochem, který mě velmi moc miloval. Nechápu to rozhodnutí, které jsem tenkrát udělala. Udělala jsem v krátké době další hlouposti. Když jsem se s ním chtěla znovu dát dohromady, tak se mě bál i když mě měl rád a tak vztah znovu nenavázal. Tvrdohlavec. jenže jak roky plynuly, tak jsem stále nenacházela klidu. Nyní jsem sice vdaná, mám děti, ale klidu v srdci nemám . A obzvláště, když jsem se od známých dozvěděla, že on i když je ženatý, tak mě stále nosí v srdci a při jakékoliv zmínce o mě mu pohasne usměv na tváři a je smutnej.

Napsala jsem mu dopis a až asi na druhý odpověděl. Nikdo neočekával co se stane, v naší korespondenci došlo k vyjasnění celého našeho rozchodu i k tomu, že city roky dušené na dně srdce vyplavali na povrch. Dá se říci, že je štěstí, že nás dělí dálkaa. Ale co mám dělat, nebo i on, když v srdci cítíme, co jsme roky dusily. Co naše rodiny, manžel,... Jak z toho ven. Pokud já jsem po patnácti letech dokázala pojmenovat co mě tíží,...jak to uzdravit, když člověk po tak dlouhém čase nezapoměl. Není normální aby si člověk takto pamatoval lásku. Přeci, když se někdo s někým rozejde, tak to sice bolí, ale přebolí. Dříve a nebo později.

Co si myslíte? Má někdo nějaké zkušenosti. Asi ten kdo to nezažil nemůže chápat moji danou situaci.

Děkuji za každé slovo

 

 

píšeš jak tatar

Ach jo, těch pravopisných  chyb....to je hrůza....Pokud jsi se vdala,jsi jedno tělo se svým manželem, tak nekřis minulost....
Obrázek uživatele lennyk

:-(

Mám stejný problém a myslím, že pokud to u obou po takové době trvá, je třeba to dožít, dovysvětlit, dokončit......prožít to, co jste tehdy nestihli, jinak to prostě nikdy neskončí...........

Pozor,je to z Boha?

Milá Zdenko,

Neudělej něco unáhleného čeho bys mohla potom celý život litovat, svěř to Pánu Bohu, zeptej se ho Pane je to tvá vůle? a uvydíš , pros Pána aby ti dal pravdivý pohled. Nenech se ovládat city, a už vůbec nevěř vlastnímu srdci, jenom Pánu Bohu, výš kolik lidí si takto zničilo život, protože daly na vlestní srdce, Chyba !!!

          Mám na to takový názor že je to léčka od toho zlého.

 

                                                                 Matěj Novy.

Obrázek uživatele Zdenek Bikár

Láska...

Láska k dětem musí vyřešit všecky problémi a zapomenout na ty krásné chvíle a nebýt sobec a myslet jenom na to jaký by to mohlo být.je to jenom zvědavost a taky je to dáblova taktika jak rozbít rodinu.děti jsou před našimi srdci a citmi na prvním místě.řekni si co by udělal Ježíš.dal bi ti povolení se rozvést,co myslíš?Já věřím že by ti to povolení nikdy nedal.nechcu mluvit za něj, ale děti by neměli vyrustat bez jednoho z rodiču.stéjně by ten druhéj chlap tvoje děti nepřijmul jako svoje.neměli by nikdy to co jím dá jenom jejích otec a to je láska.mi taky nechceme patřit dáblu, ale chceme našeho otce a to je Ježíš.tak jinéj otec je pronás dábel a nechceme patřit cizímu.já vím je to hrozné přirovnání,ale je to holá pravda.    at ti Bůh žehná vetvým životě i tvému manželovi a taky tvým dětem.Bůh svámi na věky...Zdeněk

další inženýr....

Problémi???    dal bi???   děti by neměli????   atd...   proč si to nenecháš zkontrolovat než svůj názor zveřejníš?  Děláš ostudu...

Reakce na Zdeňkův názor.

Milý Zdenku,

Jmenuji se Matěj a jsem rom, líbý se mi tvůj názor, a rád bych si stebou o tom popovýdal,máme na cejlu 49, každý pátek, ve dvě hodiny odpopledne biblickou hodinu kde vyučuji, a rád bych tě touto cestou pozval i z rodinou.

                                                           Matěj.

Pravopis?? hrůza

Matěji, co chceš vyučovat??  líbý???    popovýdal???   To je děs...Ostudo...vrať se do školy...a pak vyučuj...
Obrázek uživatele Vaniah

Problém je hlubší

Rozvod je jen důsledkem hlubších problémů naší společnosti. A bohužel se to nedá ošetřit rychlokurzem o vztazích.

Když naši předkové žili v kmenovém společenském uspořádání, mohli si předávat mnoho zkušeností a životní moudrosti. My žijeme (obecně řečeno) v betonových králíkárnách, rozdělení a často sami v davu lidí.

Není proto překvapením, že  nepředané zkušenosti a životní moudra pak někde chybí a naše životy se dostávají v různých situacích do úzkých.

Kolik z vás vidí kolem sebe vzory/příklady úspěšných vztahů? Je jich hodně nebo spíš méně? A nemám na mysli lidi, co se umí přetvařovat, že mají funkční vztah. 

Další, ne zcela nepodstatnou, věcí je otázka, jak má vlastně manželství vypadat? Dnes je samozřejmostí vztah jeden muž, jedna žena. V Bibli vidíme, že tehdy to měli zařízené jinak. Biskup měl mít jednu manželku, což naznačuje odlišné uspořádání od toho dnešního.

Netvrdím, že je lepší jedno nebo druhé, jen se nabízí otázka, zda problémy v manželství nepůsobí kromě naší nevyzrálosti také nepochopení fungování rodiny a manželství.

Nicméně si troufám tvrdit, že pouhým nesobectvím se můžeme posunout o velký kus dál. Kdo je však skutečně schopen jednat a žít nesobecky?

Vidím to trochu jinak

Dobrý den, Váš článek jsem si se zájmem přečetla a myslím si, že v některých myšlenkách máte pravdu. Není ale vše tak jednoznačné, jak popisujete. Rozvody byly a budou...ať už mezi křesťany, tak i mezi nevěřícími, i když je budeme nenávidět. Osobně se k tomu přidávám (nenávidím rozvody) a to, jaký má dopad rozvod na děti, také není třeba "rozvádět :-)" - vystihla jste to přesně.

Vdávala jsem se jako věřící, probuzená a znovunarozená křesťanka. Věřila jsem v Boha před manželstvím 3 roky. Manžel taktéž byl horlivý pro Boží záměry a byl aktivním křesťanem 5 let. A když píšu aktivním, tak nic nepřikrášluji. V době chození - namlouvání jsme se jednou rozešli - z mého rozhodnutí. Byl pro mě v některých situacích dost tvrdý a málo citlivý - netýkalo se to sexu. To jsme věděli, že si to chceme uchovat až do svatební noci.

Po tomto rozchodu jsem šla "svobodná" na mé oblíbené modlitební místo a volala jsem k Bohu, zda mi k tomu chce něco říct...zda je to manžel pro mě. Nikdy jsem neslyšela Boží hlas tak znatelně a zřejně, jak tomu bylo tehdy. Cítila jsem, že Bůh je mi velice blízko a že mi hlavou bleskly myšlenky, že Bůh bude na něm pracovat. Na otázku, zda je to manžel pro mě jsem slyšela jednoznačné "ANO!". Ten den za mnou můj nastávající přišel a řekl mi, že mu Bůh ukazuje jaký je a že na tom chce pracovat - nikdo to neslyšel, nikomu jsem svůj modlitební prožitek nestačila ani říct a on přišel k nám domů a takhle se mi svěřil. No a začátek manželství? Ideální!!!

Jenže po pár letech se z manžela stal tajný gambler, i když byl vedoucím sboru...prohrál spoustu peněz a byl problém. Lidé se k nám stavěli všelijak...některé jsem chápala, druhé ne - ale jsme lidi - listí hnané větrem.

Vše jsme vyřešili, díky Bohu dobře. Odpustila jsem mu (ne proto, že by se to na křesťanku slušelo, ale tak jsem to cítila a chtěla - milovala jsem ho). Manžel si chtěl sáhnout v tu dobu na život a byl 2,5 měsíců na psychiatrii. Potom se nám narodil 3 syn a život šel - sice obtížně - dál. Byli jsme zadlužení až po uši, a já byla taky zamilovaná až po uši.

Na čtvrtém dítěti jsme se shodli, přestěhovali jsme se na vesnici. Já dál navštěvovala křesťanská shromáždění a život byl nádherný - ovšem jen pro mě! Jsou to asi dva měsíce, kdy mi manžel oznámil, že čeká dítě s jinou...

Mluvíme spolu o rozvodu a já se na to "těším", protože už si nejsem jistá ničím! Život se mi zhroutil, ale už se dokážu koukat dopředu...

Co v tomto případě? Rozvod? Ne? Co dál rozdýchávat! Jen kvůli dětem? Žiji s abstinujícím, tajemným hráčem, který ještě k tomu žije dvojí život - nic jsem netušila! K čemu by byl tento společný život?

Vím, že nejste psycholožka, ale přece jen by mě zajímal Váš názor...

 Jaké jsem udělala chyby? Nevím...určitě to, že jsem tak důvěřivá - snad i naivně a nepodezřívám. I mažel mi nedokáže na tuto otázku odpovědět a já bych tak ráda znala odpověď - mám ráda kritiku, člověka dobrá a konkrétní kritika posouvá dopředu. To se mi na ni líbí...

Věra

Povzbuzení v utrpení

Milá Věrko,

Na první pohled by se zdálo že neni cesty ani nápravy, z lidského pohledu je to beznadějné. Je scela evydentní co tvůj " manžel "ve svém srdci skrýval. A Pán dopustil aby se to stalo , aby vyšlo najevo smíšlení jeho srdce.Chtěl bych tě i přes všechny ty závažné okolnosti, povzbudit, že je někdo kdo má řešení, této beznadějné situace, a zná cestu i tam gde ji mi nevydíme. Je to Pán Ježíš kterému jsi věrná a, kterému jsi uvěřila, který tě tak miluje, a je všemohoucí a vševědoucí a všudypřítomný, a chce ti dát mnohem víc než za co prosíš.

           Věřím že prožíváš velké sklamání, a dávám ti za pravdu, a vůbec bych se nedivyl kdybys požádala o rozvod. Je to hrozné jaké trápení jsi musela vytrpět právě od osoby kterou nejvýc miluješ.Tak to chodí , satan si použije naše nejblyší, aby nám ublýžil protože od nich nás to nejvýc bolý , a čím větší bolest tím se hůř odpouští. To je cíl našeho nepřítele abychom neodpustily, pak nemáme nárok ani mi na odpuštění.A jestly že mi neodpustíme, ani nám nebude odpuštěno. Máš jenom dvě cesty, odpustit a udělat radost Bohu, a nebo neodpustit a udělat radost satanu.

            Je to na tobě , vým ale že to sama nedokážeš, pros tedy Pána Ježíše aby ti pomohl dokonale odpustit. Věřím že ti to přinese velké požehnání, a to ani nemluvým o tom kdyby se tvůj manžel upřímně kál Pán má milost i pro něho, to co je pro nás nemožné to je pro Boha pouhý obrat ruky. Vydá li mu tvůj manžel celé své srdce, Pán nenechá tento krok víry bez odezvy.

                                                            Matěj Novy.

není to rada, ale můj názor

Moje milá Věro!  Ptáte se, kde jste udělala chybu? Já nevím, ale zamyslela bych se nad tím..."Bůh řekl "ANO" je to muž pro mne."  Jestli to byl opravdu Bůh, pak se nemohl splést a Váš muž je ten muž pro Vás. Byl-li to ovšem Bůh? Myslím, že tohle je problém většiny rozvodů v církvi. (O nevěřích lidech teď nebudu mluvit.) My moderní lidé máme velmi volný vztah k Bohu. Všichni tvrdíme, že k nám Bůh mluví, ale pak klidně zrušíme to, co nám řekl.

Možná bych se tolik nezabývala manželem, ale víc bych se začala zabývat Pánem Ježíšem. Kdo On opravdu je, a co nám skutečně odkázal. Hledejte nejprve království Boží a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno...to není fráze, slogan pro dobré nedělní kázání. To je životní styl křesťana. Hledám Boží královsví už 30 let a je to čím dál zajímavější. Chci Vás povzbudit, zkuste to také. Srdečně zdraví Marie Frydrychová

A co domácí násilí?

Omlouvám se, vložila jsem komentář do špatné "kolonky" :)

Chtěla jsem se zeptat na názor o domácím násilí. Znám ženu pastora, která se vdávala také z Boží vůle - leč to, co se odehrává za dveřmi domova, je úplně něco jiného, co se odehrává mezi lidmi. Věřím, že Bůh může mít s oběma lidmi záměr, ale jsme lidé a chybujeme a pokud nechodíme po Jeho cestách, tak se také měníme a tím pádem Bůh s námi Jeho záměr nemůže naplnit. A také věřím, že Bůh se nemůže dívat na to, jak jeden v manželství trpí.  Je těžké říci: "tohle nebylo z Boží vůle, protože by se manžel takhle hrubě přeci nechoval." - a třeba choval! Jsme lidé, kteří mohou kdykoli odpadnout od Boha. Bůh s námi nemanipuluje jako s hračkami, nechává na nás, jak se budeme chovat. Saul byl také Boží služebník a jak nakonec dopadl. Znám mnoho lidí, se kterými Bůh měl záměr a odpadli - stejně tak to může být i v manželství, které skutečně Bůh spojil - ale jeden (nebo oba) prostě od Boha pomalu a jistě svými skutky odpadávají.

Rozebírají se tu rozvody - ale rozebírá se zde například domácí násilí? Má to ta žena vydržet? Už jste někdo byl obětí psychického teroru, nejistoty, pak sem tam fyzické proplesknutí? Pokud se žena rozhodne odejít - kdo jí bude soudit? A pokud by byly ještě děti - no myslím si, že nejlepší je z takového vztahu utéct - jak by mohly mít děti obraz Boží lásky v takovémhle prostředí? Mnoho lidí má tendenci říkat, že pokud se děje tohle, tak to nemohl být sňatek od Boha - ale Bůh s námi nejedná jak s loutkami - od Boha to mohlo být, ale muž se mohl změnit (nebo dostat šanci od Boha se zlepšit), ale pokud se dále nelepší ve svém chování, tak nemůžeme odsuzovat ženu, že se málo modlí a je málo trpělivá. Hrozně ráda bych slyšela názor ostatních na domácí násilí - ať už psychické či fyzické. Jsou "určité" stupně a znám ženu, která se snažila vše vydržet - už je ale na konci svých sil a přemýšlí o odchodu- jen aby si zachovala zdravý rozum. Mám se na ni dívat skrz prsty? Už že je křesťanka a ví, že mnozí lidé by ji kamenovali, tak to pro ni není lehké a ví, že žít s cejchem "rozvedená od služebníka Božího", je mezi křesťany snad společensky nepřijatelné. Má se nechat utýrat? V pořádku - dostala jen tak na vyslouženou asi 6x za krátkou dobu svého manželství- zbytek je psychický teror, který je k nevydržení. Co mám poradit? Řekla bych jí své - ráda bych však slyšela i Váš názor :(. Děkuji

Můj názor, na odchod ženy s manželstvý.

Protože je bible , jedinou směrniicí pro můj život, doporučuji držet se Božího slova.

          I když bible zakazuje rozvod, přesto připouští, že v životě ženy může nastat situace kdy je nucena opustit manžela. Má ale zůstat neprovdána a nebo se s mužem smířit.

          Osobně ale, doporučuji, ženě která je týrána, aby nevystavovala svůj život nadále nebezpečí, pokud má děti platí to dvojnásob.

                                                                 Matěj Novy. 

Domácí násilí

Milá Barboro můj názor na domácí násilí je následující.

Postupovat dle písma, Hříšník vyznává své hříchy dle písma veřejně.

Pokud se tak neděje, je správné jít za starším Batrem nebo sestrou ( tj muž za mužem, žena za ženou) a vysvětlit mu o co se jedná a hříšník činí před staršími pokání, a je mu odpuštěno.

Pokud to nepomůže, a situace se opakuje, činí pokání před celým sborem a nesmí být v žádné službě. 

Jestli ani to nepomůže, je veřejně vyloučen ze sboru.

 

Myslím si, že druhý partner s hříšníkem nemusí být ve společné domácnosti, a pokud situaci nevyřeší, nesmí navazovat žádné další vztahy! Předpokládá se, že nenapravitelný hříšník vyloučený z církve sám požádá o rozvod. 

 

tel: 602593251

Děkuji moc za odpověď

Děkuji za odpověď,

 zde je to trošku složitější, protože tento služebník nemůže sám sebe vyloučit, protože je pastor sám. Ale každopádně bych postupovala podobně, jak jste napsal.

Rád bych pomohl víc

Jak je to možné ?

Matouš 15:13,14

13„Každá sazenice,“ odpověděl, „kterou nesázel můj nebeský Otec, bude
vykořeněna. 14Nechte je, jsou to slepí vůdcové slepých. Povede-li slepý slepého,
oba padnou do jámy.“

Málem jsme se rozvedli...

Jenom z Boží milosti a díky nesmírné trpělivosti našeho Pána jsme se s manželkou "nestihli" rozvést. Bůh nám dal novou šanci - můžete si poslechnout záznam "našeho" svědectví z konference Aglow zde: http://www.stream.cz/video/482537-aglow-manzele-novotni-doufej-v-hospodina-celym-srdcem-svym

Vašek Novotný

To je síla

Díky za tenhle článek, opravdu je potřeba o rozvodu mluvit a připomínat si, jaký to je problém. Sám jsem z rozvedené rodiny a o tom, jaký to má vliv, tedy vím svoje. Navíc mi je 24, takže jsem ve věku, kdy pomalu hledám svou budoucí manželku. Asi nemá cenu se rozvodu nějak bát, ale na druhou stranu je potřeba vstupovat do manželství s jistou odpovědností. Tak bych chtěl nás mladé a svobodné povzbudit, abychom v otázkách ohledně budoucího manželského partnera hledali Boží vedení a moudrost. A abychom se učili sami být dobrými partnery. Pak to bude dobrý :)

věřím

Osobně věřím, že když člověk doopravdy hledá manželku nebo manžela od Boha, Bůh ho k ní dovede. Skutečně znám takové lidi. Ale může to i nějakou dobu trvat. Nespěchala bych. A musíme vědět, že Boží protivník ze všeho nejvíc nenávidí Boží řád, proto nenávidí i manželství. Takže šťastné manželství se skutečně musí opečovávat jako vzácná květina. Manželka je, bratře, jako růže. Ale ne růže na keři, nýbrž růže v křišťálové váze. Každý den potřebuje čistou studenou vodu, každý den potřebuje zaříznout a každý den se k ní má přivonět a říci jí, že je krásná a drahá.

Přeju Vám ženu, která bude darem od Hospodina. Marie F.

 

 

Má osobní skušenost s rozvodem.

Jako neobrácení , i když věřící, jsme se s manželkou rozvedly.

Vzala mi děti a opustila mně.

Bylo mi hrozně, protože jsem s rozvodem nesouhlasil. Ale manželka nechtěla brát zřetel na mé volání o smír.Nepoznával jsem ji změnila se mi před očima , a z 16letého lásky plného vstahu,zbyly jen trosky.

Byl jsem přesvědčen že má jiného muže, protože jako důvod pro mé opuštění udávala jenom samou lež.

A tak jsem navštívyl křesťany, a prosil o modlidby, zanedlouho se ukázal pravý důvod jejího běsnění. Jednalo se o okultizmus, jedna její návštěva u věštkyně ji natolik zmněnila že začala bezdůvodně nenávydět mně i celou moji rodinu.

Tři roky trval můj boj na kolenou , v půstu za tu moji posedlou ženu,

než ji nepřítel pustil, přijala Pána Ježíše a v pokání vyznala všechno to šílenstvý jako hřích , já jsem také omilostněným  člověkem a společně se můžeme těšit s Božího požehnání.

Teď chválíme Pána Ježíše za jeho velké výtěstvý.

                                                            Matěj a Kristina

Chvála Pánu

Za každé manželské vítězství.

.......

už dlouho jsem nečetl na netu nic tak dobrýho...a taky jsem už dlouho neměl potřebu napsat pod něco komentář. Až dneska.

poděkování

Děkuji Vám. A kéž byste takovou zkušenost nikdy nezažil. Ať Vám Hospodin žehná. Marie F.
Obrázek uživatele lennyk

Já jsem zase dlouho

Já jsem zase dlouho neviděla pohromadě tolik hrubek....

Hrubá chyba v textu je snad pořád lepší než chyba v životě

Krom toho, život mi ukázal, že i mnozí krytici vidí chyby jiných, ale ne svoje. Přeji vám pravý opak.

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Na poušti

Tehdy byl Ježíš veden Duchem na poušť, aby byl pokoušen od ďábla. (Matouš 4,1) Není vítězství bez boje. Není průlom bez opozice. Není Boží cesta bez ...