V této předvánoční době, kdy si připomínáme největší zázrak v lidských dějinách, to jest narození Ježíše Krista, se sluší všeobecně pohovořit o zázracích. Otázka zázraků je jedním z největších problémů, na který ateisté u křesťanů poukazují. Většina z nás, ať už věřící nebo nevěřící, zažila v životě nějaký zázrak. Ale jelikož neexistuje žádný vědecký vzorec, jak a kdy se dějí, lidé ve světě zůstávají skeptiky. Jakmile by se zázraky staly běžnou součástí lidského uvažování, ještě by nakonec museli uznat, že Bůh existuje. A tomu se chtějí za každou cenu vyhnout.
Filozof David Hume, zřejmě negativně ovlivněn událostmi okolo třicetileté války, které církev jako nikdy předtím svázaly s politikou a válečným konfliktem, byl v 18. století prvním větším myslitelem moderní doby, který se otevřeně postavil proti křesťanství a jeho pohledu na zázraky. Podle něj zázraky nikdy neexistovaly, protože žádný z nich nikdy nebyl doložen dostatečným počtem svědků. A i těch pár lidí, co o zázracích svědčili, byli údajně ovlivněni svým nekritickým postojem vůči spektakulární podstatě zázraků. Sami je vyhledávali, tudíž viděli realitu subjektivně a lehce se dali svést na scestí. Aby toho nebylo málo, divy a zázraky byly hlášeny z různých náboženství, které se jinak doktrinálně prakticky vylučují, což dále snižuje jejich výpovědní hodnotu.
Ať si o jeho názoru myslíme, co chceme, je důležité si osvětlit, co vlastně představuje zázrak. Nadpřirozený čin se dá definovat jako specifický Boží skutek, který zdánlivě či reálně porušuje běžné přírodní zákony. Některé jakoby zázraky jsou výsledkem naší nedostatečné znalosti přírody. Elektrický proud by byl ve středověku považován za nadpřirozený jev. Jiné zázraky jsou však autentické. Bůh může ze své vůle bezprostředně prolomit bariéru fyzikálních zákonů. Když už se nějaký zázrak zdá nezpochybnitelný, ateisté mají tendenci jej vysvětlit jako nedostatek vědomostí o přírodě. Autentické zázraky podle nich neexistují, protože by parazitovali na všeobecných vlastnostech vesmíru.
Jenže pokud Bůh existuje, co jsou to všeobecné vlastnosti vesmíru? Problém spočívá v tom, že naše zesvětštělá společnost automaticky zařazuje nadpřirozené příběhy do součásti života neznalých, jednoduchých a zaujatých lidí, kteří bez ohledu na důkazy věří ve svůj zázrak. To je politováníhodné. Nekritická rozšířenost evoluční teorie (nikoli faktu) dokazuje, že moderní odpůrci křesťanství nikdy nebrali dialog o původu světa a vesmíru vážně. Namísto aby lépe dokázali svoji vlastní teorii, která má určité mezery, soustředí se na kritiku křesťanského pohledu na stvoření, jehož autentičnost se jim zdá nejednoznačná a důkazově slabá. To však nevylučuje, že stvoření světa se opravdu událo podle biblických záznamů a že skutečné zázraky se dějí.
Jestliže je příroda součástí Božího stvoření, fyzikální zákony se sami o sobě stávají zázrakem. Přirozené i nadpřirozené jevy se nutno chápat v duchovním kontextu. Hořící keř v Exodu 3 by si ateisté mohli vyložit jako obyčejný oheň. Nezřídka, když Bůh mluvil, nezúčastněným lidech jeho hlas zněl jako hrom z nebe (Jan 12:29). Ale pro židy nebo křesťany jsou tyto události důležitými styčnými body s jejich stvořitelem a jeho plánem spasení. Podobně se skeptici dohadují, jak mohl Bůh zastavit slunce v Jozuovi 10, nebo jak vůbec mohl Ježíš vstát z mrtvých, když se takové věci běžně nedějí v každodenním životě. Pokud odhlédneme od faktu, že tyto zázraky prostě patří do minulosti a mají své pevné místo v historii spasení, nevěřící i dnes by se je stejně snažili vysvětlit jakýmkoli přirozeným způsobem, jen aby nemusel přiznat působení nějaké zázračné činnosti.
Paradoxní je, že ty přirozené „zázraky“, se kterými nevěřící nemají problém, mají ve skutečnosti vyšší kvalitu, než ty nadpřirozené. Skeptikové se ptají, jak mohl Ježíš proměnit vodu ve víno, ale opomínají se zeptat, jak mohly vůbec vzniknout první molekuly vody. Anebo se pozastavují nad faktem, že Ježíš nakrmil pár chleby pět tisíc lidí, ale ignorují, že celý vesmír vznikl úplně z ničeho. Písmo hovoří o tom, že „Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu; poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni… tvrdí, že jsou moudří, ale upadli v bláznovství“ (Řím 1,20-22).
Zázraky nefungují na příkaz člověka anebo k pobavení přísedících. Patří do rámce radostné zvěsti evangelia a řídí se jeho zákony. Ježíš řekl: „Je snadnější říci ,odpouštějí se ti hříchy’, nebo říci ,vstaň a choď‘? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštět hříchy“, tu řekne ochrnutému: „Vstaň, vezmi své lože a jdi domů!“ (Mat 9,5-6). Lidé chtějí zažívat nadpřirozené divy a zázraky. Jsou okouzlující a navíc v sobě nesou otisky naděje života po smrti. Jelikož se však nedějí příliš často, máme tendenci věřit tomu, že je snazší někomu odpustit hříchy než uzdravit nemocného. Ježíš to ale viděl opačně: učinit jeden ryzí zázrak není nic proti tomu, když se změní historie a jedna duše je vysvobozena z područí temnoty a zamíří do Božího království. Možná, že klíč k tomu zažívat více ryzích zázraků v našem životě, vede právě přes správné nasměrování se k Boží vůli tak, jak ji chápal Ježíš.
Tato etická dimenze nadpřirozených jevů je velice důležitá. Divy a zázraky se dějí proto, aby vzdaly slávu Bohu a manifestovaly jeho svatý a láskyplný charakter. Jsou to viditelné skutky Ducha svatého, které odrážejí neviditelnou Boží přirozenost. Proto opravdové zázraky slouží pouze k dobrým účelům. I démoni se mohou manifestovat a simulovat Boží zázraky, ale jejich motivace je falešná. Někdy mohou dokonce dělat protikladné zázraky (Ex 7,22), na což odkazoval Hume, když nadpřirozené jevy obecně kritizoval. Pro křesťana je proto důležité vysvětlit účel zázraků a poukázat na kontext, ve kterém operují tím správným způsobem.
Pavel Hoffman
14.12. 2015
